Pochází z Jižní Afriky

Klívie neboli řemenatka, latinsky Clivia miniata, patří k oblíbeným pokojovým rostlinám zejména našich rodičů a prarodičů, často ji pro její nenáročnost a dlouhověkost najdeme také na chodbách firem, obytných domů nebo v prodejních centrech. Klívie pochází z jižní Afriky, kde roste ve třech odrůdách divoce mezi skalami. Do Evropy se dostala jen jedna z nich, Clivia miniata, a to na počátku 19. století, kdy byla z dosud neobjasněných důvodů pojmenována po vévodkyni Clive z Northumberlandu.

 

Nádhera květů

Název řemenatka získala podle svých tmavě zelených, tuhých, řemenovitých listů, které mohou být až šest centimetrů široké a půl metru dlouhé a jsou uspořádány do dvou řad. Stonek rostliny je velmi zkrácený a kořeny masité. Mezi listy se čas od času, většinou pak na jaře, objevují nádherné oranžové, žluté nebo krémové květy na jednom stvolu. Květy se vyvíjejí v bobule, je však lepší květenství odstřihnout dříve, než k tomuto procesu dojde, neboť se může stát, že už potom rostlina nepokvete.

Teplota v době vegetace

V době vegetace vyhovuje klívii normální pokojová teplota okolo 20 °C. Koncem podzimu je třeba přemístit klívii na chladnější stanoviště, optimální teplota během zimního odpočinku se pohybuje kolem 10 °C. Tento odpočinek je nezbytný, má-li rostlina příštím rokem opět vykvést do nebývalé krásy.

Světelné podmínky

Klívie vyžaduje světlé stanoviště bez přímého slunce po celý rok. Pokud kvete nebo vysazuje poupata, nesmí se přemisťovat. Při velkém nedostatku světla klívie přežívají, ale nekvetou a rostou pomaleji. Nejlepším stanovištěm je okenní parapet, na nějž svítí slunce časně zrána nebo pozdě odpoledne. V letních měsících můžeme rostlinu umístit na chráněném, mírně zastíněném stanovišti, avšak na ostřejší světlo ji musíme zvykat postupně, jinak by se jí mohly listy popálit.

Zálivka a hnojení

Mírná zálivka tak, aby byl substrát stále mírně vlhký. V období zimního odpočinku zálivku omezíme až do časného jara, kdy začne klívie nakvétat. Pak opět pozvolna přistoupíme k normálnímu zalévání. V létě rostlinu hnojíme jednou za čtrnáct dní doporučenou dávkou tekutého hnojiva rozpuštěného ve vodě.

Přesazování

Klívii přesazujeme pouze tehdy, je-li to opravdu nutné. Rostlině vyhovuje, když má kořeny stísněné v menším květináči. Kořeny, které vylézají na povrch zeminy, opatrně zatlačíme nazpět. Pokud přesazujeme, tak po odkvětu do písčité květinové zeminy. Při přesazování se odstraňují odnože, které se mohou zasadit odděleně.

Plodem je tobolka

Klívie se mohou množit, jak již bylo řečeno, bočními oddělky nebo semenem. To se ale musí vysévat ihned po uzrání. Mladé rostliny můžete oddělit nejlépe na jaře při přesazování. Plodem je tobolka. Celá rostlina je jedovatá, obsahuje totiž specifické alkaloidy lykorin, klivimin a klivatin. Při intoxikaci se dostavuje slinění, zvracení a průjem, větší dávky mohou způsobit ochrnutí až kolaps. Po nezbytné první pomoci je potřebné lékařské vyšetření. Zejména v listech je obsažena žlutá mléčná šťáva.

Závěrem

Odborníci doporučují pěstovat řemenatku na severní straně obydlí. Klívie má ráda vlhko, proto jí dopřáváme pravidelnou zálivku, přičemž zemina v květináči by nikdy neměla zcela vyschnout. V zimě však zálivku omezíme. Hnojíme dvakrát do měsíce a pokud možno, nepříliš často přesazujeme, neboť klívie má ráda těsnější květináč. Množit můžeme řemenatku novými výhonky. Seřezávání odborníci nedoporučují, stačí odstranit spodní uschlé nebo uvadlé listy. Klívie jsou velice odolné proti chorobám. Pokud je však pěstujeme v suchu a teple, mohou být  napadeny červci, nadměrná zálivka zase způsobuje skvrny na listech rostlin.

Autor:

Jan Chára
časopis PANEL PLUS
Jenštejnská 1778/6
Praha 2 120 00
www.panelplus.cz

Foto: Jan Chára